Významná výročí - Jiří Trnka 110 let

 

Jiří Trnka se narodil 24. února 1912 v Plzni do řemeslnické rodiny.

Už jako malý chlapec se zajímal o papíry, tužky a jednoduché hadrové panáčky, které mu jeho matka švadlena šila ze zbytků látek. V dětství často chodil do divadla, kde směl nahlédnout do zákulisí, a právě tam objevil kouzlo loutkového divadla. Setkával se s lidmi, kteří projevovali zájem umění. To vše přispívalo k rozvoji Trnkova širokého uměleckého nadání a prohlubovalo jeho zájem o loutky a divadlo.

Kvůli hospodářské krizi se Jiří Trnka místo studií na reálce musel učit cukrářem a zámečníkem nebo musel prodávat v obchodě s uměleckými předměty. To ho ale neodradilo a alespoň po večerech vyřezával figurky ze dřeva a kreslil. V šestnácti letech začal studovat na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, a to díky profesoru Josefu Skupovi, který objevil Trnkův talent.

Jeho první úspěch se dostavil na Mezinárodní loutkářské výstavě v Praze roku 1931, kde Jiří Trnka poprvé sám vystavoval. Po studiích kreslil do novin a zpočátku se věnoval především ilustraci. V roce 1940 zapůsobil na výstavě „Malíř naděluje dětem“ a předvedl své malířské nadání coby osobitý ilustrátor. Po druhé světové válce stál v čele studia Bratři v triku. Od té doby vytvořil mnoho filmů, které získaly uznání u nás i ve světě.

Zatímco ilustrace převládají v knihách pro děti, filmová tvorba je určena převážně dospělému divákovi. Jiří Trnka se ukázal jako zkušený malíř, scénický výtvarník, tvůrce loutek, scénárista a režisér. Pár let před smrtí se Jiří Trnka vrátil na Uměleckoprůmyslovou školu jako pedagog.

Práci mu znesnadňovala těžká nemoc, jíž 30. prosince 1969 podlehl.

 

Zpočátku to byly především existenční důvody, které Jiřího Trnku nutily přijímat nejrůznější zakázky. Díky tomu nahlédl do odlišných oborů a získal v nich postupně praxi. Veškerou práci, byť byla drobná nebo pro umělce jeho formátu jaksi nedůstojná, dělal svědomitě a pečlivě. Sotva dokončil jednu zakázku, už se pustil do další, často jich dělal několik najednou a nikoho neodmítal.

Na Trnkovu všestrannost vzpomíná Břetislav Pojar: „Kreslil konstrukce loutek i návrhy rekvizit, organizoval, radil, byl všude. Rozuměl každému materiálu, každému řemeslu, uměl dělat na soustruhu i s dlátem, dokonce dovedl i maličkými, jemnými stehy na své loutky šít.“

Jiří Trnka patří k zakladatelům českého kresleného filmu a je označován zároveň za zakladatele filmu animovaného (loutkového). Od roku 1945 byl pověřen vedením pražských ateliérů kresleného filmu (později Bratři v triku), kde následně zrealizoval úspěšné snímky Zasadil dědek řepu (1945) nebo Zvířátka a Petrovští (1946).

Českému loutkovému filmu se díky Jiřímu Trnkovi otevřely dveře do světa. Kritici jej vyzdvihovali, oblíbený byl především Špalíček (1947), Bajaja (1950) nebo také Staré pověsti české (1952).

Za vrchol individualizace loutky ve filmu je považován Dobrý voják Švejk (1954). S obrovským úspěchem se setkal Trnkův poslední film Ruka (1965).

 

Za svou činnost získal řadu ocenění na filmových festivalech v Cannes, Benátkách, Paříži, Karlových Varech aj., v roce 1955 byl oceněn titulem Zasloužilý umělec a v roce 1963 Národní umělec. V roce 1968 získal cenu H. Ch. Andersena.

Přestože jeho filmy získávaly ocenění doma i v zahraničí, zkrátka všude, kde to jen bylo možné, Jiří Trnka sám se k tomu stavěl spíše lhostejně, neboť se nerad vracel k již dokončené práci.

 

Jiří Trnka se do povědomí coby ilustrátor dostává koncem 30. let minulého století. V té době dochází k významnému posunu ve vnímání ilustrace ve vztahu k textu – umělecký obraz je plnohodnotnou složkou literárního díla. Ilustraci se dostává v knize většího prostoru, na němž se můžou malíři projevit.

Sám Jiří Trnka často pro své knižní ilustrace čerpal inspiraci v divadle, ze svých zkušeností scénáristy a divadelního výtvarníka a v jeho ilustracích se rovněž odrážela dějovost a dramatičnost typická pro filmové loutkařství.

Pro Jiřího Trnku začalo nové tvůrčí období během druhé světové války – vedle ilustrací se věnoval animovanému filmu, v ilustrační činnosti však nepolevil. Stal se dvorním ilustrátorem Františka Hrubína a ilustroval dlouhou řadu jeho knížek pro děti, jako například Broučci (1941), Říkejte si se mnou (1943), Říkejte si pohádky (1946), Zasadil dědek řepu (1947), Zvířátka a Petrovští (1947), Zimní pohádka o Smolíčkovi (1954), Pohádka o Květušce a její zahrádce (1955), Špalíček pohádek (1957), Dvě veselé pohádky (1957), Špalíček veršů a pohádek (1960), Dvakrát sedm pohádek (1965).

Jiří Trnka vytvořil doprovod k veršům nejlepších českých básníků. Obrázky k veršům se vyznačují metaforičností, využitím detailu, obrazotvorností a společně s verši vytvářejí dojem dokonalé harmonie.

 

V jednom z rozhovorů vysvětluje: „Naučil jsem se dívat dolů na malé nevzhledné travičky, které by nikoho nenapadlo nakreslit, na kamínky v potoce, na brouky a žížaly. Dodnes stejně jako tenkrát cítím přesně totéž, když vidím první petrklíč. Tu ostrou jarní radost, kterou známe všichni.“